23
10. Ač mám domek z hlíny ...
(O. Kolberg: Lud, jego zwyczaje itd. Serya VI. Krakowskie.)
Okolí Krakova.
Ač mám domek z klíny, nedbám o nádheru,
kromě hocha svého více ne chci věru.
Nedbám o bohatství,
palácům se směju,
k bohu, jenž mě stvořil,
nadějí svou spěju.
Nechať jiným kyne
blaha celé nebe,
já jsem šťastnou dosti,
když jen vidím tebe.
Kdyby lásku moji
naděj nesílila,
byla by mě hrozná
smrť již pokosila.
Ač mi trpět mnoho
pro tu lásku tvoji,
přec mi naděj duši
lékem sladkým hojí.
Kaž jen — třeba ještě
víc mi strádat bylo,
pro naději pevnou
trpěti jest milo.