86
52. Ajta, z podhůří.
(Kolberg, serya II.)
Ajta, z podhůří jedou Mazuři, jedou Mazuři;
jede Mazureček, veze, veze mi věneček rozmarinový.
Přijel pod okna,
[bylo bodně tma;]
ťuk, ťuk na okénko:
otevř, otevř, má dívenko,
koňům vody dej!
Jezdec plešatý
[stojí před vraty]
a před okénečkem,
před maličkým okénečkem
koník uhřátý.
Nemohu já vstát,
[koňům vody dát:]
máť mi nakázala,
bych se s hochy nesmlouvala,
musím poslouchat.
Starý odjechal,
[mladý za ním stál]
a před okénečkem,
před maličkým okénečkem
vraník zařehtal.
Toho dobře znám,
[koni vody dám;]
nech máť nakázala,
bych se s hochy nesmlouvala
málo strachu mám.
A z góry, z góry jedzą Mazury, jedzą Mazu-
*) Při čtveropění této písně opakují I. a II. bas první 2 slabiky třetího verse každé slohy.