110
74. Stojí javor zelený.
(Kolberg I.)
Stojí javor zelený, stojí javor zelený
mou matičkou sázený, mou matičkou sázený.
Pod javorem trávníček,
leží na něm Jeníček.
Leží, leží, běduje,
ku Haničce vzkazuje:
„Hano, jdi za dědinu,
přines prut rozmarynu."
Ještě Hana nevyšla,
už jí nová zvěsť přišla:
„Nechoď, Hano, do háje,
pojď pro svého šohaje."
„Zahrejte mu varhany —
Jeníčku můj kochaný!
Zvoňte hrany na věži,
můj milý bezduch leží.
Zapějte mu rekvije,
Jeníček můj nežije.
Ach, můj Jene, škoda tě,
chodila bych ve zlatě.
A teď nyju v žalobě,
Jeníčku můj, po tobě.
S žalem tebe vzpomínám,
teď už jiný chodí k nám.
Po celý den běduju,
v noci jenom tancuju.
Dost hoře pro mrtvého,
však už mám zas jiného."