Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha IV. Písně polské


Ludvík Kuba, Pardubice 1887

149

Slyšíc tyto písně, zbledla vražednice. Tehdy rodiče podali píšťalku jí. Leč sotva se dotknula úst,
krev zabité sestry polila jí líce, a píšťalka zapěla naposledy:

Hrej, sestřičko, hrej,

bůh tě potrestej.
Tys to, sestro, mne zabila,
mladší sestra mne bránila.
Tys to, sestro, mne zabila,
že’s mi štěstí záviděla.
V dolíku’s mne pochovala,
černou zemí zasypala.
Vyrůstají tam vrbičky
na píšťaly, na písničky.

Hrej, sestřičko, hrej!

bůh tě potrestej! *)

Orig.: Graj, siostrzyczko, graj,
bóże cię skaraj!
Tyś to, siostro, mnie zabiła,
młodsza siostra mnie braniła.
Tyś to, siostro, mnie zabiła,
boś mi szczęścia zazdrościła.
A w dołku’ś mnie pochowała,
czarną ziemią przysypała.
"Wyrosły ci tam wierzbieczki,
co będą śpiewać piosneczki.
Graj, siostrzyczko, graj,
Boże cię skaraj! *)

Tak poznán zločin. Přivázali tedy vražednici za ruce a nohy k divokým koním, a mládenec posléze
vzal si za ženu pozůstalou dceru.

103. Oj, nežli já dupnu.

(Kolberg XIII.)

Oj, nežli já dupnu, podkovičkou břinknu, podkovičkou břinknu na té nové

silnici, žal mé srdce spálí, slza oko skalí pro mou milou dívčici.

Original:

Oj jéno ja tąpnę,

[podkóweczką brząknę]

da w tym nowym gościńcu;

serce mi się kraje,

płacz mi się udaje

o tém mojém dziewczęciu.

*) Při této sloze zpívají se takty 5., 6., 7. a 8. čtyřikrát nepřetržitě po sobě.