168
122. Zbloudila pasačka.
(Kolberg XVIII.)
Zbloudila pa -
sáčka naše v lese, kdož tam za ní snídaní ponese?
Ponesu
já ji, ať si je kdekoli,
zanesu
já jí snídaní do polí.
Obešel jsem hory, bory, lesy,
ale marně volal jsem ji: „Kde jsi?"
A já ji hledal
od rána do šera,
až jsem ji našel
v boru u jezera.
V černém lese nad jezerem skála,
a ona tam košiličku prala.
Ptám se jí sladce,
zdali by mne chtěla;
nepromluvila,
a jen zaplakala.