174
129. Pane rozmilý, pojď s námi!
(Kolberg, Mazowsze III.)
Pane rozmilý, pojdi s námi, požali jsme vše kosami,
žádný kůň neuveze, co je sežato u meze.
Kolik hvězdiček na nebi,
tolik máš snopů na chleby,
[ve zdraví rač tráviti,
žence také obdařiti.]
Však nic neuzříš v stodole,
než bude pivo na stole,
[piva plný džbáneček,
na hlavě tvojí věneček.]
Pilně jsme kosou mávali,
před jitrem všecko požali,
[neustali na chvíli,
než jsme hotovi nebyli.]
Požato všecko hezounko,
u samé země nizounko:
[nebe dalo pohodu,
vezem’ do dvora úrodu.]
Prosiemy pana za sobą, oddamy panu systek plon,
systek plon, nie uciągnie go zadeń koń,
tylko jedna kobyla, co z panem dziedzicem jeździła.