188
143. Teče voda, teče.
(Kolberg XVIII.)
Teče voda, teče
kol našeho domu,
koho já miluju, nepovím nikomu.
Prší polehoučku,
drobně pokrapuje,
a můj milý synek
truchlivě běduje.
* * *
Jede hoch můj, jede:
abych ho poznala,
bílým mává šátkem
který jsem mu dala.
Jede hoch můj, jede
a už jede polem,
korálky mi veze
dvanáctkráte kolem.
Jede hoch můj, jede
a už je na pískách;
neveze podušku,
bude spát na třískách.
Idzie woda, idzie
wedle mego domu
którego ja kocham, nie powiem nikomu.
Idzie desc, idzie desc,
drobno pokrapuje —
mój synecek idzie,
rącki załamuje.
* * *
Jedzie Jaś mój, jedzie,
co go ja poznałach;
wywija chusteczką,
co ja mu ją dałach.
Jedzie Jaś mój, jedzie,
już-ci jest na moście,
wiezie mi korali
nitecek dwanascie.
Jedzie Jaś mój, jedzie,
już-ci jest na piaskach,
nie wiezie podusek,
będzie spał na trzaskach.