76
32. Stojí javor u voděnky.
(Z vlastních zápisek.)
Maloruský prostonárodní chor od dělníků v Poltavě zapsaný.*)
Stojí javor uvoděnky, větve na ni sklání
má kоzáček osud smutný a je rozhněvaný.
Neskláněj se, javoreěku, zelen jsi až mil o — nehněvej se, kozačenku, vždyť ti mládí zbylo!
Nerad javor větve sklání, proud mu v půdu ryje — nerad kozák smuten kráčí, srdce mu však nyje.
Vyjel sobě na Rus šírou kozák — jaré ptáče, sedlo jeho ořechové, pod ním vraník skáče.
Sotva přišel na Rus šírou, zhynul smrtí zlobnou — na vždy se již musil žehnat s Ukrajinou rodnou.
Přikázal, by kopali mu hlubokou mohylu, na ní pak mu zasadili červenou **) kalinu.
Přilétnou sem družní ptáci, kalinku zobati, o milence opuštěné zkazky povídati.
*) Tento chor byl místy v duchn písně doplněn, polnici se týče harmonisace. Dovolil si toho vydavatel po správné úvaze. Až dojde na samostatné vydání zapsaných jím materialův za účelem výhradně hudebně etnografickým, nebude učiněno změny žádné. Zde jsou okolnosti jiné. Vysvětlení jednání toho bude lze nalézti v pojednání, jež připojeno bude ke knize písní ruských. Zde k tomu místa není. Totéž nalezne každý ve stati o maloruském prostonárodním choru, jež v brzku bude v některém časopise uveřejněna. — Pro uvarování mýlky upozorňuji: chory beze změny otisltnuté opatřeny budou vždy poznámkou příslušného znění. Změny nikdy nebudou na újmu věci a najdou vždy místa jen v nejnutnějších případech, v rozměrech praskrovných a ve věcech nepodstatných.
**) Červená kalina — od barvy plodů její vzato.