110
57. Jestli bůh mi dopřeje.
(M. Lisenko I.)
Jestli bůh mi dopřeje, neděle dožiti, -žiti, tudy tady
on kudy, neděle dožiti, tudy tady on kudy, neděle dožiti,
šla bych já se mladičká
k přátelům projíti. *)
Mám já velké boháče
mezi přibuznými,
ti mě budou častovat
jedni za druhými,
a já vždycky plnou číš
ke dnu prázdnit budu.
Až se potom navracet domů zpátky budu, nevejdu hned do chaty, pod okénko půjdu. Moje tchyně rozmilá u peci cos vaří a tchán metly syrové v horké vodě paří.
A můj milý mužíček děťátko kolíbá: „Oj, nu, ljuli, zdřímni si!" sladce jemu zpívá. Vyšla sobě matka též, k přátelům chce jíti, a my za ní půjdeme, pryč ji zapuditi.
Коли бъ менѣ, Господи, недѣли дождати, -ждати, сюды туды
онъ куды, недъѣли дождати, сюды туды онъ куды, недѣли дождати,
*) Každé dvojverší se opakuje a připojí se k němu taktéž opakovaný přípěv.