116
62. Oj, na kopci žencové žnou.
(Z vlastních zápisek.)
Oj, na kopci žencové žnou, oj, na kopci žencové žnou,
dole pod kopečkem dlouhým údolíčkem kozáci jdou, kozáci jdou.
[Dorošenko statný v čele] vede vojsko svoje — záporožské voje [vede směle.]
[Práporečník jede v středu;] pod ním osedlaný kráčí koník vraný [kráčí к předu.]
[Sahajdačný sám to vzadu,] který změnil žínku za tabák a dýmku — [končí řadu.]
[Sahajdačný, vrať se, reku!] vezmi svoji žínku, zahoď tabák, dýmku [ženě k vděku!]
[Tu nemohu vždy si vzíti,] ale tabák s dýmkou jako kozák pravý [musím míti.]
[Hej, kdo’s v lese, ozývej se!] oheň roznítíme, dýmky zapálíme — [nehněvej se!]