130
73. Oj, nešum ty, sosno !
(Z rukop. sbírky A. Stěpoviče.)
Oj, nešum ty, sosno, bolno je mi dosti
žíti v cizím kraji bezděčnému hosti.
Otec neobjímá ani máti milá,
jenom ten mě tiskne, jejž jsem vyvolila . . .
A v tom lesíčku se krčma nízká chýlí a v té krčmě malé burláci tři byli.
Pili oni, pili, statně popíjeli
a mladičké děvče přemluviti chtěli:
Oj, pojeď ty děvče, pojeďže ty s námi, bude tobě lépe, než u rodné mámy.
Oj, a děvče špatné slovům sluchu přálo, zapřáhlo si koně, na cestu se dalo.
Jeli oni s dívkou luhy ztemnělými, připjali ji к sosně vlasy havranními.
Sami v dolinu šli, nasbírali dříví a pak u kořene sosnu zapálili.
Sosna plane jasně a děvuška kvílí: Kdo v lese nocuje, ať mě slyšet pílí!
A kdo dcerušku má, ať si pozor dává, večer chodit pozdě ať ji nenechává!