132
74. Zabělel se snížek.
(Z vlastních zápisek.)
Voronka v gub. Kyjevské.
Zabělel se snížek, zanemohlo tělo i hla-
vička má — i hlavička má, nikdo neza-
pláče pro to tělo bílé, tělo burláka.
Ni otec, ni máti, ni brat, ni sestřička,
ni žena jeho — a jenom zapláče pro to tělo bílé
věrný druh jeho.
S bohem buď ty, bratře, převěrný můj druhu,
snad brzy umru, udělej mi, bratře, převěrný můj druhu,
z javora truhlu.
Pochovej mě, bratře, převěrný můj druhu,
v sadě višňovém, ve višňovém sadě na žlutavém písku
tam pod jeřábem.
Rosti strome tenký, rosti do vysoka
v hustou korunu a rozlož své větve shora ke kořeni,
listí v dolinu.
Ukryj moje tělo burlácké a bílé
i hlavěnku mou, aby moje tělo burlácké a bílé
nezbrunátnělo od jasného slunce, od bujného větru
nespráchnivělo!