134
75. Oj, půjdu já lesem, borem.
(M. Lisenko II. 36.)
Oj, půjdu já
lesem, borem, zastavím se pod javorem: javorečku
zelenavý, uplynul mi věk můj mladý.
Oj, půjdu já ke Dunaji, zastavím se v zadumání, zastavím se, dumat budu, jak tu žít mám v stálém trudu.
Oj, půjdu já, půjdu k moři — moře vše, kam zrak se noří, moře vše, kam zrak se noří, bez milého žít mám v hoři.
Oj, půjdu já ku hadačce, by mě věštit naučila, by mě věštit naučila, jak mám v světě býti živa.