146
87. Hlavičko ty moje ubledlá!
(Z vlastních zápisek.)
Seredovka, gub. Černihovská.
Hlavičko ty moje ubledlá, posýlá mě moje
nemám rodné matičky juž já!
máti, bych šla jarní žito žati a ječmene navázati.
Oj, já žitečka jsem nežala ani ječmene nevázala — a to pro milého svého, pro ty bílé ruce jeho sedm neděl proležela.
Oj, můj milý, vždy pečlivý, v srdéčku svém spravedlivý — kdykoli mě rukou zbije, vodou mě pak vždy polije : Hovoř se mnou, srdce milé!
Ráda já chci s tebou hovořit, nemohu však ani promluvit — zalilo se srdce moje krví horoucně proudící, že nemohu slova říci.
Голôвонько моя бѣдная, въ мене матенька не рôдная.
Посылає мене