162
102. Dívčinečka modrou chrpu pleje.
(Z vlastních zápisek.)
Černihov.
Dívčinečka modrou chrpu pleje, kоzačenkо
na své pole spěje, kоzačenkо na své pole spě*)
Kozačenku, milený sobole, vezmi ty mě, vezmi mě na pole.
Ty tam budeš síti a orati a já budu voly poháněti.
Ty tam budeš síti a vláčeti a já budu po hřibech choditi.
Dívčinečka po hřibech chodila a v zeleném háji zabloudila.
Zabloudila k zelenému dubu — och, tu nyní nocovati budu!
Myslila, že dub to zelenavý a to zatím Bajda stojí mladý.
Kozačenku ty můj, Bajdo mladý, vyveď ty mě z háje zeleného, neb já nevím, odtud vyjít kady.
Oj, kdybys ty cestu nevěděla, ty bysi mě „srdcem" jmenovala.
Radš tu budu sedm nocí spáti, než bych tebe srdcem chtěla zváti.
Pomodlím se k Panně nejčistější — na hřiby mě zaveď nejčernější. **)
Pomodlím se k Mikuláši světci, hřiby hledat vícekráte nechci.
Original:
Дѣвчинонька василечки поле, козаченько сбираеться въ поле.
Козаченько, дорогiй соболю, возьми мене въ поле съ собою.
Що ты будешъ ciяти, орати, а я буду волы поганяти.
Що ты будешъ въ полѣ волочити, а я буду по грибы ходити.
*) Druhý verš se opakuje a při druhém pění se poslední slovo nedokončuje, nýbrž poslední slabika se vynechá. Zpěvák protáhne předposlední slabiku, načež bez ohledu na to, že slovo zůstalo kusým, počíná slohu následnou. Je to vliv písni běloruských, kde se tento zjev často naskýtá. **) t. j. sám čert.