188
127. Oj, na poli bylinečka.
(M. Lisenko II.)
Oj, na poli bylinečka, větrem se_ kývá,
a v hospůdce vdovin synek pitku od__bývá.
Že se ti chce, bylinečko, s větrem pohrávat, —
že se ti chce, vdovin synu, pití oddávat!
Oj, já umru, máti moje,
umru, já umru, udělej mi, máti moje,
cedrovou truhlu.
Ať mě ve hrob nepokladou
popi ni ďáci, ať mě ve hrob pochovají
statní kozáci.
Jak pak nemám, máti moje,
kořaličku pít, když mě nechce, máti moje,
děvče rádo mít?
Oj, kde bych já, můj synáčku,
vzala cedrovou, položím tě, můj synáčku,
jenom v borovou.
Neb ti popi, neb ti ďáci pro groš se bijí —
Záporožci, slavní hoši kořalku pijí!
Original:
Ой у полѣ былиночка
колихається, а въ шиночку вдовинъ сину
напиваеться.
Годи жъ тобѣ, былиночко,
колихатися, — годи жъ тобѣ, вдовинъ сину,
напиватися.
Ой, якъ менѣ, моя мати,
горѣлки не пити, якъ не хоче мене, мати,
дѣвчина любити?
Ой, умру жъ я, моя мати, ой умру, ой умру,
зроби жъ менѣ, моя мати, зъ кедриноньки труну!