Robota. Vzpomínky na robotu žijí mezi starými posud. Vzpomíná se předně těžkých břemen, o nichž jest více podáno již v kapitole historické a v Mor. Slov., V.1) Dále vzpomínají krutosti drábů, kteří nutili k robotám do Luhačovic, na Velký Ořechov, Častkov a Malenovice, Hošťálkovou a Vasilsko. Fojt s dráby dohlíželi na své spoludědinčany a bičem je nutili k práci, dokud slunko nezapadlo. Nebyly ušetřeny ani matky s nemluvňaty, která musely nechati po celé hodiny v brázdě na pospas mouchám, horku i nepohodě. Mužům bylo snášeti neméně jak v létě, tak i v zimě, kdy museli i v nejhorším počasí káceti lesy a zpracovávati dřevo v hranice. Stalo se nejednou, že vzteklý dráb zády mužů narovnával polena v hranicích, při orání zapřahal do pluhu muže za trest a bil je, až oběti musely býti kříseny studenou vodou. V Hřiv. Újezdě bývala panská mučidla, jako svěrací klády a j., do nedávna uložena ve zvonici, v Pozlovicích vedle Ďurďákova hostince, v Sehradicích tam, kde stojí Kuželova stodola atd. Ze lid při takové nesvobodě zvykl uskokům k oklamání fojta a drábů, jež nijak nešlechtily charakter, jest samozřejmé. Krutě bylo stiháno přivlastnění kusu dřeva nebo zvěře z lesů, které byly lidu odebrány. Dětem poddaných bránili učiti se řemeslům. S lidem trpěl i dobytek poddaných, s nímž museli někdy i po celý týden pánům pracovali. Těžce nesl lid i placení desátků kněžím, kteří desátky vymáhali a neodpouštěli.
Úzkostlivě bylo dbáno, aby lid chodil do kostelů a těm, kteří se chtěli zúěastniti dalekých, několikadenních poutí, dávány ochotně dovolené a úlevy, jichž mnozí časem rádi používali. Dívky poddanské byly pronásledovány neslušnými nabídkami. Výstřelky, jež byly pro panstvo samozřejmostí, byly krutě trestány, jak o tom svědčí pod čarou2) uvedený variant písně, zaznačený též ve sbírce J. Černíka.
1) Viz též Selský archiv V, 13: „Jak přijali na Bojkovsku robotní patent" (Bojkovice, Rudimov, Nevšová, Sehradice, Hor. a Dol. Lhota.) a F. Prágra: Na panství knížat z Kounic. E. Šolc, Praha 1919, str. 161.
2) Łuhačofský zámek, dokoła klenutý, a v něm je syneček v železoch zakutý.
Proč ťa tam, synečku, proč ťa tam zakuli, pro tebe, má miłá, že sme społem spali.
A my sme nespali, my sme enom stáli, ti zlí úřadové na nás přisahali.
Není divu, že lid si ulevoval vyhrůžkami, jak již Bartoš poznačil z Březůvek ve sbírce: „Národní písně moravské" II, str. 545:
Ořechovci páni,
ja, šak vás Pámbú sklóní,
dyš nechcete púščat,
až klekání zvóní.
Až klekání zvóní, ej, až je deset hodin, Ořechovčí páni, co by do vás hrom bíł.
Počkajte, pánové, ej, pújdú na vás dňové, že vám budú chutnat šišky otrubové.
Šišky otrubové, ej, maso erteplové, počkajte, pánové, přídú na vás dňové.
Maso erteplové, ej, polévka kmínová, počkajte, pánové, přídě na vás chvíla.
J. Černík ještě poznamenal strofu:
Počkajte, drábové, přídú na vás čase, budete zvíhávat voły za ocase.