pokud nebylo zákonitých nařízení o zakopávání, dávali cikánům. Nakažlivost zvířecích nemocí rozpoznávali již staří velmi dobře. Zato však nevěří většina obyvatelů posud v nebezpečí epidemických nemocí a chodí ze zvědavosti i účasti nemocné navštěvovati.
O příznivých i nepříznivých zdravotních stránkách oděvu bylo psáno v příslušné kapitole. Jest nesporné, že všední kroj byl svým materiálem i střihem značně hygienický, a sváteční kroj pro podzimní a zimní období chránil zase daleko lépe nežli dnešní před povětrnostními změnami. V létě nosili muži i v neděli pouze konopné drle, košili a vestu, kterou odpoledne též odkládali. Součásti hotovené z domácího plátna se „vyzvařovały" v louhu a praly na potoce velmi hygienicky. Zato neuměli čistiti všedních halen1) a huněných součástek, a tak se musely nositi až do zedrání. I sváteční součástky trpěly často ztuchlinou, poněvadž nebývalo šatníků. O bavlněném prádle a strojových výrobcích platí přísloví: „Častá pírka, hotová dírka". Ze se obuv čistila, černila sazemi a mastila domácími tuky, jsem se zmínil již dříve. „Boty sa od viksu bliščały enom panáčkovi." Ani hygiena hostinců, obchodů, škol a kostelů není posud uspokojivá.
Ostatně péče o čistotu bytu, těla, pokrmů a oděvu se řídila podle dbalosti a majetnosti rodin, ačkoliv někdy u chalupníků bývalo čistěji nežli u sedláků, kteří se pro polní práce k úklidu nedostali. Jak již řečeno, hygiena učinila znamenité pokroky, ale uspokojivou naprosto ještě není. Nejpotěšitelněji stoupla v odvržení mnohých zdraví škodlivých léků, s nimiž však často odvrhla i osvědčené přírodní léky rostlinné.
Úmrtnost. Příznivé klíma, zaměstnání v poli, přírodnější strava způsobily, že se lid dožíval vysokého stáří. Nebylo tomu ve všech vesnicích stejně, ale i dnes potkáme 80letou stařenku s nůší, staříčci v tomže stáří jedou s povozem, jiní si dávají odbírati krev a pod. Nejvíce lidí umíralo v březnu, dubnu a říjnu, někde, zvláště v pozdější době, umírá značné procento lidí v létě. Vedle úrazů a nahodilé smrti umírali lidé nejvíce na sešlost, zápal plic a záduchu, méně na vodnatelnost, ještě řidčeji na tuberkulosu, která se však dnes vyskytuje velmi často. Děti umíraly na spalničky, šarlach a záškrt. Největší procento novorozených2) dětí umírá na „břed3) na zjavo", t.j. eclampsia infantum, jež je vyvolávána nešvarem, ihned po porodu živiti dítě umělou potravou, jako krupicí, rohlíky atd. Pláče-li novorozeně, pláče podle mínění matky i babičky vždy z hladu a musí se při-krmovat.
1) Čistívaly se obyčejně bílým jílem, jímž látka natřena a po zaschnutí vyklepána.
2) Úmrtnost kojenců na Uh. Brodsku je největší z celé Moravy.
3) „Vřediskem" se zve mylně psotník, epilepsie, hysterické křeče atd.; podle mínění lidu jest 12 druhů vřediska. V záznamech vesnických přehližitelů mrtvol udáváno „vředisko" velmi často; myslím však, že v rozpoznání nebyli dosti přesní a že to byly patrně žaludeční i jiné křeče. Taková pozorování mám na př. vedle jiných též z Pozlovic, od přehližitele mrtvol Ant. Valeriána z r. 1865—1886. V těch letech umíralo v Pozlovicích ročně 10—14 lidí, mezi něž započteni cikání, židé, panští zřízenci a žebráci. Z tohoto malého počtu náleží dvě třetiny dětem. V r. 1866 se vyskytuje devět případů cholery, v r. 1883 4 případy běhavky, patrně úplavice.