Luhačovské Zálesí


Antonín Václavík, Luhačovice 1930

Jest nutno poučovati lid a zvláště mládež, aby dbala více hygieny a uvědomovala si, co podlamuje její bytí a radost ze života, vésti ji, pokud možno, k jednoduchému, ale výživnému stravování a přirozenému způsobu života, by z výtěžků civilisace beze škody přijímala jen to, co může prospívati jí a dalším generacím.

Lékaři, kromě sezonních (lázeňských), jsou: v Luhačovicích, Vel. Ořechově, ve Vizovicích, ve Zlíně, ve Slavičíně. Lid jezdí k specialistům do Uh. Hradiště, Brna, Olomouce, Prahy a Bratislavy.

Obvodní lékaři jsou: ve Velkém Ořechově, Luhačovicích, Bojkovicích, Slušovicích, Malenovicích atd.

Dříve jezdil lid do nemocnic do Brna a Kroměříže, řidčeji do Olomouce, dnes chodí do nově zřízené zemské nemocnice v Uh. Hradišti a do Baťovy nemocnice ve Zlíně. Okresní péče o mládež jest v Uh. Brodě s odbočkou v Bojkovicích. Poradna pro kojence jest v Luhačovicích a Uh. Brodě. Dětský domov jest pouze na Petrůvce.

Nemoci. Jestli dnešní člověk nenávidí nemoci a smrt, tím více je nenáviděl člověk primitivní, který si nedovedl jejich původ vysvětliti a považoval je za působení zlých mocností. Hleděl se proti nim brániti, a poněvadž se mu jevily jako tajemné moci, neviděl jiného východiska, nežli opět čarovnými prostředky jim čeliti. Proto vyhledával rad čarodějů, nosil amulety, jimž připisoval moc, usmiřoval rozhněvané duchy obětmi krvavými i nekrvavými a uspokojil se teprve tenkráte, když učinil zadost určitým formalitám, z nichž (vlastně z pošetilosti lidské) těžili jednotlivci, chytřejší než jejich prostředí. Jejich vědomosti a lidská lehkověrnost povýšila je na čaroděje, bosoráky a pod., jak o nich jako opověrách, zbytcích to pohanských věr, bude šíře pojednáno v následující kapitole. Ze tomu tak jest, lze se přesvědčiti ze studia náboženství a zvyků nynějších primitivních národů ze všech dílů světa.

I na Zálesí nalezneme ještě zbytky starodávné víry v démony, ač mnoho jest již zatemněno nánosem civilisace a křesťanství, které vede posud s pověrami boj. Co je to jiného nežli pohanství, nosí-li ještě stařeny v uzlíčku na šňůrách kolem krku „čertovo ....o", zvané i „čértinec"1) proti „ščípání v hłavje a boléní v ušách"? Proč postižení padoucnicí ve Slopném musí píti teplou krev z černé kočky, na Luhačovsku pak čekati před východem slunka na okraji luk, aby přepadli ryjící „krtice" a vypili jejich teplou krev? Proč „opisují" proti „múře" celý příbytek svěcenou křídou, proti uřknutí potírají nejintimnějšími částmi oděvu lidi i dobytek, proti leknutí nakuřují vlasy z genitálií atd. A „nátka", toť zosobněná nemoc, která chodila po vsi a klepala na okno; a kdo se jí

1) Asa foetida.