Obr. 230. „Kúň na hojgání dětí".
Říkanky. I dětské říkanky dostávají na Zálesí jinou podobu, ježto větší styk s dětmi městskými i škola podávají mnoho novinek. Touhy po automobilech, aero-plánech a j. vytvářejí nové zábavy a hry. Frant. Bartošovi zaslal některé říkanky z vizovského území E. Peck pro II. vyd. „Našich dětí" 1898, a několik dětských projevů, jak bezpečně podle dialektu poznávám, i z jiných končin luhačovského Zálesí. Sám jsem jich také lety nasbíral značné množství, uvádím však z nich jen některé, buď F. Bartošem neuveřejněné nebo význačné varianty říkanek zaznamenaných. Jako součástku zaměstnání pa-sáckého jsem uvedl některé v příslušné kapitole, jiné jsou uvedeny ve zvykosloví roku a narození.
Děti mívaly dříve ke hraní pukače, střikače, píštělky, vrlačky z ořechů, děvčatům šily matky panenky ze střapků a hadérek, vlasy z černých nití, pěkný „pútec" od čela až dozadu, kde vlasy spletly do copu či „jelítka", šaty našily z odstřižků, a byla panenka jedna radost. Dnes mají děvčata panny kupované, sporáky, kolíbky atd. Také si děti rády hrají v kamínky, „čugajú" v knoflíky atd.
Plačícímu většímu děcku se zpívá:
Muziga hráła, vrčała, košula z gatí trčała.
Vyběhne-li dítě na dědinu v košili, volají na ně ostatní děti: „Košulanda banda, že ťa néni hanba, řit stratí bez gatí."
Dítě: „Mamňénko, já idu s vama." Matka: „Visí ti z gatí słáma."
„Co budeme mňet g objedu?" „Suché mrmły po kyselu a žaby po słatku," nebo „zuby s chlebem," nebo „masné ohlédance," odpovídají starší.
„Co sa stało?" — „Tela krávu potŕkało!" „Proč?" — „Pro slepičí kvoč."
Na otázku: „Co chceš?", se odpovídá: „Máčky s táčky" (z kolečka). „A co víc?" — „Starý střevíc."
„Co łácete?" „Ďuru, abys nebýł takovým trúbú."
Mazlíčkovi: „Mamňénko, poťte sem, koza mele ocasem," nebo: „Mamičko, kočka na mňa hledí, mám sa í bát?"
„A na koho je ten váš chlapeček podobný?" — „Hubjenú sám na sebe a „zádečkama" na fšecky ludi!"
Tomu, kdo špatně vyřídil příkaz: „Kázáł pes psovi, pes ocasovi, pes si lehne, ocas sa nehne." Když malé děti ještě nemotorně tancují, zpívají si:
„Dyny, dyny, dyny, dyny, tancovala Káča f síni. Dyny, dyny, dyny, dy, tancovala štyry dni."
Tancovała Majdaléna, Janečkova mładá žena, tancovała velice, až í pukły střevíce.
Na svatého Řehoře tančíł Martin na dvoře, přitłačíł sa g Maleně, tancováł s ňú v haleně.
Tancovali dvá malí, obá byli činaní. Tancovali słušně, mňeli v nosi šušně.
Na svatého Havła tancovała Pavła, tancovała křivje, až í pukły střívje.
Na tú svatú Kateřinu chytíł Jakub Apolénu, velice s ňú nadŕdáł, aš si drle potrháł.
U Hradišča pršało, tady ani nekapło. Tady ani, tady ani, tady ani nekapło.