Luhačovské Zálesí


Antonín Václavík, Luhačovice 1930

Jedna, dvje, tři, štyry, pjet, pot kovárňú roste kvjet. Díťa płače, bude deň, poť, synečku, s koła ven."

„Vyškéřání z mén":

„Itrnica, jelito, přišéł Jura, zedł to.

Janku s Podolí, gdo ty krávy podójí?

Janku, Janku, stratíłs fajku."

„Jan baran basista, prodáł boty za tři sta. A košulu za dva, bude zitra svaďba.

Jan baran bubeník, hnáł ovečky přez rybník. Ovečky do vody smék, jedna za druhú bék, Jan dostáł na hłavu lép."

„Ozefe, Ozefe, kočka ťa obłefe, a kocúr okňúrá, bude z tebe múra."

„Marjáno, stávaj ráno, peč kołáče, zahybáče."

„Antonín vézł kmín

staréj babje na tragači

za komín.

Stará baba

była ráda,

že dostała

kamaráda."

„Anča, Kača, bez rubáča, miłovała kudrnáča"

„Francicík, -icík, chytíł kozu za cicík, a ona ho za bradu, orała ním zahradu."

„Matúšu, túšu, błechy ťa kúšú, około pupka, tak ti to łupká."

„Prała Anča, prała nití, přinésł í dědek šití. Ušíj ně ty gať, já ti budu hrát."

„Jede Fabiš dědinú, ztratíł ženu s košinú. Eh, to je vám muš, má złámaný vúz."

„Lojza, koza rohatá, nu křibetě odratá."

„Vitaj, Vitku, z hołú řitkú."

„Joška hłúpý,

zedł krúpy,

napija sa syrovátky,

lehł si tam do zahrátky."

Hry. Děti si obyčejně ve třetím roce začaly společně hrát. Chlapci zvlášť rádi jezdívali na koních (na nějaké větvi), děvčata z bláta a písku někde na cestě pekla vdolky. Ku hře se děti svolávaly takto:

„Poťte sem, poťte sem, koza mele ocasem."

Nejobyčejnější hry bývaly:

Na zlaté prasátko. Děti si posedají do řádku a složí ruce v klín. Jeden rozdává knoflík — zlaté prasátko, které má ukryté v ruce. Když byl někomu knoflík do zavřené dlaně vložil, zavolají na stojícího opodál, který na zavolání skáče o jedné noze a deklamuje:

„Anduličko (andělíčku), pojeť!"

„Nemám na čem."

„Gdes’ toho koníčka poděla, co sem ti fčéra kúpiła?"

„Dyš sem jeła přez mosteček, złúpił sa ně pahnosteček. Rasa, rasa, daj to złaté prasa." (Při tom zkouší, má-li vyhlédnutý „złaté prasa", netrefi-li, skáče zpět a opakuje.

Zaplétání věnečků. Děvčata se točí v kole, a nejprve věnečky zaplétají (podávají ruce křížem přes tělo svým sousedkám). Začne jedna, pak sousedka atd., až je celé kolo zapleteno. Pak se opět rozplétají. Při hře zpívají: „Gdo nám pomože vjence zaplétat, pomož, pomož, má Mařenko, vjence zaplétat." — „Gdo nám pomože vjence rozplétat, pomož, pomož, má Mařenko, vjence rozplétat."

Hra na košíček. Děvčata se postaví do dvou řad, čelem proti sobě. Každá si vyvolí tajně jednu z protější řady a její jméno řekne šeptem pořadatelce. Potom jde první z jedné řady k protější. Když ta si ji nezvolila, obrátí se k ní zády a jde druhá, vedlejší. Přijde-li na tu, která si ji vyvolila, vymění si místo. Hra se opakuje, až jsou všechna místa vyměněna.

Hra na hrnce. Rada děvčat v dřepu, u nich prodavačka. Přichází kupec a boucháním na záda zkouší zvuk hrnců. Když si jeden vybéře, odnáší jej za pomoci prodavačky domů.