Lidová meteorologie a astrologie. Ve dnešním „múdrém svjetě" jsou již jen ozvěnou někdejší víra a znalost tajemství oblačných jevů. Staří však znali zpaměti, kdy nastane měsíček, kdy bude v úplňku a kdy sejde, kdy vyjde večernice a kdy denice. Měli sice v modlitebních knihách kalendáře s abecedními písmenami na 20—30 let předem, ty však o tajemstvích vesmíru ničeho nepovída_y. Znalost chodu hvězd byla velká, a o počasí rokovali každého rána i večera, a podle toho i zařizovali práce v hospodářství.
Jsou-li jasné noci s pruhy hvězd po obloze (mléčná dráha), je to prý „jeruzalémská cesta". Je-li hvězdička blízko rohu měsíčka, brzy hoří. Každá padající hvězda značí úmrtí jednoho člověka.
Když je viděti červené mraky podoby truhly na čtyřech sloupech, bude mor.
O hvězdách lid soudil, že jsou to dušičky.
Když vyšel nový měsíc, obraceli se staří nábožně k němu a říkali: „Vitám ťá, mně-síčku nový, aby mňa neboleły ruky a nohy", a pod. Obecně se věří, že kdo se třikrát pokloní novému měsíci, vyjeví se mu to, nač právě myslí. Mají-li v domě svobodnou dceru a zdá se o měsíčku, značí to, že bude nevěstou. O měsíci se říká, že na něm hraje Abraham _a harfu. Jiní soudí, že je to David, a vypravují, že David prosil za svou matku, která byla v pekle. Hodili jí tedy z nebe do pekla provaz. Ona se naň pověsila, ale s ní se chytilo
i mnoho jiných. A jak ji táhli nahoru, „špŕňała sebú", chtějíc ty ostatní setřásti, ale při tom spadla sama nazpět do pekla. David si proto umínil, že bude až do soudného dne hrát na měsíčku na harfu. Se setím obilí, sázením zeleniny a květin i nasazováním drůbeže se čekalo vždy, „až bude mňesíček na pĺně". Když schází měsíc, scházejí prý i nemoci. Visí-li měsíc jedním rožkem dolů, znamená to, že bude brzy pršet.
Čas určovali staří, dokud nebylo hodin, ve dne podle slunce, v noci podle hvězd, a to dosti přesně. Když se chodilo na roráty, určoval se čas podle denice, podle Kos (Velký medvěd) neb podle Kuřátek. Dopoledne, když byl stín tak dlouhý jako člověk, bylo devět hodin. „Dyš si stúpíł hubú k juhu a pohlédł do słnečka a svítilo vjec do pravého oka, tož było połedně." Když byl stín na tři stopy dlouhý, nebylo též daleko do poledne. Někteří pastevci sestavovali na rovince přenosné sluneční hodiny, vyryté do kamene, viz obr. č. 243. Nalezl jsem i sluneční hodiny závěsní, velikosti kapesních hodinek. Je to kovový kroužek, jehož střední část s malým otvorem se dá posunovati. Na vnějším plášti poznačeny jsou měsíce a týdny. Při určování času se posune otvor tak, aby se
kryl se znaménkem týdne. Pak se hodiny v ruce drží tak, aby sluneční paprsek procházel otvorem a ukázal čas světlým bodem na vnitřním plášti s poznačenými hodinami, jak viděti na obr. 244. Hodiny tyto ukazují dosti přesně.
V noci, když vyšla hvězda denice, znamenalo to brzké ráno. Když byl v zimních nocech obrácen Velký vůz ojem ke Vsetínu, byly čtyři hodiny. „To moseli uš pachołci stávat a kŕmit koně".
Při prvním zahřmění se pohnuly kořeny rostlin a potom lépe rostly. Ten, kdo stál při prvém zahřmění blízko potoka, běžel k němu a udeřil se třikrát do čela kamenem, aby se po celý rok nebál bouřky. „Gdyš na jaro nájprf zahřimňeło, toš
Obr. 243. Plotna ze slunečních hodin s letopočtem 1792.