Když se ukázala „slépka" vysoko na obloze, znamenalo to brzký příchod jara. Také když kvetly na podzim jahody, nebo kvetl někde při stromě stínek (letorost), soudilo se na mírnou zimu. Když přiletěly „plisky" (třasořitky), znamenalo to konec zimy.
Když je měsíček v ohradě, po třech dnech určitě prší. Ukáží-li se na obloze červánky anebo se táhnou sluneční paprsky až do vody, musí také do tří dnů pršeti. I sen o mrtvém znamená třetí den déšť. Rostou-li navečer houby na hnojišti, bude do rána pršet. Když blechy koušou nebo kočka škrábe na metlu, znamená to blížící se déšť. Když kohouti zpívají na plotě, bude čas, když na zemi a schovávají se, bude brzy pršet. Na déšť se také soudí z toho, obírají-li se slepice, pijí-li vlaštovky vodu neb křičí-li vlha (žluva), jsou-li na nebi „baránky", žerou-li kočky a psi trávu a když dře v nohou. Zapadá-li slunečko v červáncích, bude čas.
Pro nedostatek místa nemohu sem zařaditi sny a proroctví o počasí a jevech přírodních, jak je lid sám formuloval podle vlastních pozorování anebo poznal z kalendářů. Některé podobné moudrosti jsou uvedeny v VI. kapitole, jiné, určující znaky tělesného i duševního charakteru jakož i jeho osudy, citovány jsou v popisu zvykosloví při narození, smrti, svatbě, i v popisu zvykosloví roku.
Hádanky. Součástkou lidových zábav při přástkách, v nedělních odpolednech a při pasení dobytka byly „hátky" či „hadačky". Dávali je hlavně staří, a proto byly dřívější hádanky také součástí lidové moudrosti a broušením ostrovtipu. Mohli bychom je roztříditi ve čtyři skupiny, a to na hádanky rázu obecného, rázu náboženského, leckdy s humoristickou karikaturou svatých, kněží a pod., dále na skupinu hádanek rázu choulostivého, kde hádanka uráží mravnost, ale odpověď je vždy rázu zcela neviňoučkého, a konečně na hádanky, při nichž se řeč komolí. „Už zahynúły ty čase, co umněli ludé dávat hadačky, a fčiléjší młádeš, kór zedníci, dyš si dávajú hadačky, toš sú to samé prasa-činy". A také skutečně, staré hádanky1) rázu obecného jakoby vymizely; totéž lze říci o náboženských, a tak zůstaly jenom hádanky choulostivé a hádanky dětské, jež si přináší mládež ze školy. Pěkné hádanky, z nichž některé kolují posud po Zálesí, uveřejnil E. Peck v Č. Vl. M. S., Olomouc, 1897, str. 85, jiné F. Bartoš v citovaných „Našich dětech". K prvým na př. náleží: Pole nezorané, ofce nečítané, pastýř rohatý. (Hvězdná obloha s měsícem.) Nigde sa malířem neučil a maluje bez barev. (Mráz.) Štyry rohy, žádné nohy, a břuch na prostřetku. (Polštář.) Šéł pán s paňú spat, ułožili kule, do ška-
1) Dodatečně sdělila Frant. Miklová z Hřiv. Újezda 82letá: „Našéł sem vreco, a v něm neco, dva kuláče, vřeščák a dřevołoznica (pytel, dva pagáče, zajíc a veverka).
„Šéł muš a nebýł to muš, šéł po cestě a nebyła to cesta, našéł neco, nevjeďéł co a dáł to komsi a ne-vjeďéł kom". (Kněz, chodník, ořech [neví sa jé-i v něm co] a dal ho ženské, o které nevěděl, je-li vdaná neb svobodná.)