náleží k odvěkým tužbám člověka. Bylo by patrně chronologicky odůvodněnější, kdybych tuto skupinu zařadil na místo prvé.
K pověstem řadí lid i vypravování o nadsmyslných zjevech, které uvedeme dále, a často i pohádky, jako o Jenovefě a jiné, z nichž jsem však na žádnou původní nepřišel.1)
Obr. 245. Kytice, zv. „páví péro", z bíle vyšívaného šátku z let 1850.
Představy o démonech, lidech a předmětech nadaných nadpřirozenou mocí.
„Škřítek'' jest v lidovém podání démon, který se vylíhl z vraního vejce anebo z prvního vejce2) od mladé černé slepice, které ten, kdo si přeje míti skřítka, musí nositi devět dní pod holým paždím. Po celý ten čas nesmí nikam choditi, zvláště ne do kostela, s nikým mluviti, musí se zdržovati určitých pokrmů, nesmí se umývati, česati, ani modliti. Uvedený démon jest malé, trpaslicí postavy.
právě na tento den narozený. To byla tedy pro ně „trefa". Ale při té práci nesmí žádný promluvit ani slovíčka ani se ohlédnout, nebo by s ním bylo zle. Tak se dali do kopání i s tou dcerou. Už měli kotel s penězi na samém vrchu, už ho vytahovali, v tom tam doletěl zajíc o třech nohách, a oni se po něm ohlédli. Jeden zavolal, aby se za ním pustili, že je chromý. V tom peníze zahrčely, padly do země a ta se zavřela. Strhl se strašný vítr, ty lidi odnesl pryč a nikdo neví kam. (Front. Palečková, Vel. Ořechov.)
Také v jiném ještě humně v Kaňovicích bývalo v noci vidět plameny. Za čas na tom místě ryli Tobo-lákovi sklep. „Příďa do hĺpky, našli moc žap. Było ích toléj, že ích odnášali f košoch do potúčka. Také pachołek z dífkú odnášali v dvojuchém škopku do téj hatě protivá Prčovým. Ale miłé žaby, jak ích vysypali, promňéniły se v samý penízek" (lupky). „Strýček myslíja, že gdysi, za starých časú zakopáł tam hospodář toho statku, nejaký łakomec, pokłat, co nespravedlivo nahospodáříł, a fčíl jeho duch ho mosí za trest hlédat."
Na Machalovém poli Dubíčí na Slopensku byly poklady. O Machalových pravili ludé, že umňeli vjecéj, neš chleba jest. Toš jednúc sa Machala vypravili a šli hledat. Kopali, kopali, aš sa dokopali velikého hrnca s penězi. Kerýsi z chlapú už ho držali za uši a f téj sa nabládla jakási baba. Gde nemože čért, tam nastrčí babu, a milé peníze zas sa stratiły do zemňe. To víte, sa nesměło ani pyskem pohnút, ináč było po fšeckém." (J. Machala, 70letý ze Slopného.)
1) Zemřelý Jan Vítek nasbíral mnoho pohádek v Hřiv. Újezdě a okolí; rukopisnou sbírku chová jeho rodina.
2) Podle několikerého sdělení z Rudic má to býti „znesek", t. j. poslední vejce, které snesla černá slepice, a kdo chce míti skřítka, musí seděti 9 dní za komínem a s nikým nesmí mluviti.