ŘEČ.
V páté kapitole jsem se zmínil o pohybech obyvatelstva na Zálesí a o vlivech, které mohly působiti na utváření jeho fysického charakteru. Uvedené okolnosti nezůstaly bez účinku na místní nářečí, v němž nalezneme prvky slovenské, valašské, jsou v něm slova německá, maďarská, polská, vedle novotvarů, blížících se řeci spisovné, a spisovných tvarů vůbec. Frant. Trávníček v své dialektologické mapě moravské1) zakreslil Zálesí do oblasti nářečí slovenských. Frant. Bartoš zařadil v I. díle Dialektologie mor. obce kolem Březnice k různořecí zlínskému, Bohuslavice krůznořečí pomoravskému, Vlachovice, Hor. Újezda, Zádveřice k nářečí valašskému, ostatní obce ze Zálesí k různořecí záhorskému či zálešác-kému, které podle něho sahá až do farních osad Březolup, Hradčovic, Vlčnova, Nivnice, Horněmčí a Bánova, s částečným odlišením podřečí bánovského. V druhém díle provádí Bartoš v dělení dialektů některé změny. Trávníček považuje Bartošovo dělení nejen za nepřehledné, ale i nesprávné. Sám, ač nefilolog, mám též za to, že bude někde třeba hledati jak dělítek tak ohraničení přesnějších. Samotné Zálesí, nepřihlížeje k obcím na Zlínsku, Bartošem správně vymezeným, bude nutno v dialektu roztřídili alespoň na dvě skupiny, a sice na obce, užívající tvarů kadub, słúp, proti obcím (a těch je většina), které používají kadłp, stĺp, ač by se dala mezi nimi vymeziti ještě třetí skupina, kde se nepoužívá ani sĺúp, ani stĺp, nýbrž sĺp.2) Uvádí-li Bartoš pro Nivnici a oboje Němčí záměnu miť-niť jako jeden ze zvláštních znaků, nevšiml si patrně, že i na Zálesí staří místy také „miť" říkali a že zdvojování souhlásek mezi dvěma samohláskami není omezeno pouze na Bojkovsko, nýbrž že i na středním Zálesí slyšeti u starých raččí (raději), Anna, panna, złatto, vješšat, visset, masso, kyssełý, žłttý, necco, cossi atd.
Myslím, že kdyby tato publikace byla podle původního projektu zabrala širší území a pracována při nejmenším o 10 let déle, býval bych se touto Částí studia za pomoci povolaných odborníků obíral šíře. Poněvadž však z příčin, jež budou dále uvedeny, pozměnil jsem původní plán, mínil jsem z nasbíraného materiálu sestavili alespoň dialekto-logický slovník ze Zálesí, a publikovati utříděně projevy řečové více s hlediska psychologického, podle libých a nelibých, nižších a vyšších citů, abych se pokusil, jako i v ostatních kapitolách dobrati podstaty duše lidu. Z těchto důvodů snažil jsem se v celé knize zachycovali vše v řeci lidu, aby jeho názor, ať je jakýkoliv, vynikl ze všech podání, a ne-rozpakoval jsem se ani publikovali i jadrně vypravované varianty odjinud známé. Ovšem, že ne vždy se stejným úspěchem zachytil jsem starou mluvu, a tam, kde nebylo pro nemoc, či jinou příčinu vypravovatelské pohody, musel jsem se spokojiti s tím, že jsem formou polodialektickou, polospisovnou ztěžka dostal odpověď alespoň na to, o co mně běželo.
Cizí příchozí by na Zálesí mnoho ze starého slovníku nezachytil, ježto ve styku s pány se staří dialektu vyhýbají, a také proto, že dorost, vyučený řemeslu neb pracující v továrnách, se starým pro jejich nářečí vysmívá. Je někdy komické, ne-li trapné, když
1) „Moravská nářečí", Praha 1926. Nákl. Národop. spol. čsl. Viz též Jos. Folprechta: „Slovenské nářečí", Mor. Slov., kap. VII.
2) Jsou místní rozdíly ve flexi, na př. obilí nebo obilé, bóří, tŕní, gen. obila, obilá, nověji vlivem mor. Slov. i obilého, bořá, tŕňá atd., ve výslovnosti: dóm—dom (= domů), mamňenka, mamňénka anebo mamjenka, zem, zemňa anebo zemja atd.