ve střeše peníze uschovány) a dyš šéł Sláčík dóm v noci, tož ním kývała," že hned se přiznal. Tento, jinak poctivý člověk, vzorný otec i manžel, zemřel počátkem války z lítosti, že jeho synové museli na vojnu. Ti se posud nevrátili a tak zanikla celá rodina.
To jsou ukázky lidového humoru, při nichž však přes sebe pečlivější zaznamenávání schází mnoho na jejich působivosti, neboť k nim schází představa zjevu vypravěčova, spojeného s gestikulací a bohatou modulací hlasovou. Jak viděti, není lidový humor vždy vybíravý, ba naopak, drsnost jest jeho znakem. Naznačil jsem ve vyprávění o fajfce genre, který v jiných variantech jest častý, ale ať se mluví o čemkoliv a zní to sebe drsněji, není to nikdy frivolní (jen zedníci a vandráci vypravují oplzlosti) a pod úrovní konvenčního českého humoru, jak jest předkládán většinou humoristických časopisů a kalendářů. Není v něm otřepaného zesměšňování manželek a tchyní, v žádném případě není projevena radost ze smrti osob nepohodlných. Tento druh ubohého humoru se na Zálesí teprve teď dostává.
Obr. 327. Studie velkonočního vajíčka s nápisem: Kdo chce všecko vědět, mosí rok na tomto vajíčku sedět.
Přísloví. Nikde jsem neslyšel užívati tolik přísloví jako na Zálesí. V nich se obráží nejvíce vlastní i přejatá praktická kolektivní filosofie. Pravda, mnohá přísloví, jichž užívali staří, vymizela, jiná, čistě domácí, se rozšířila za hranice domácího okrsku, mnohá přísloví stará zaměněna za nová, jež byla přinesena školou, církví a literaturou. Uvádím-li některá přísloví, činím tak proto, abych ukázal též jejich dialektické znění a podobnost těm, která vznikla ze všeobecné širší potřeby teprve v době nedávné.
Babababje, a hneť sú z jehly hrabje, nebo: Bjeta Bjetě a hneť je to po cełém svjetě.
Bjeda tomu domu, gde porúčá kráva vołu, čili, Bjeda hospodářovi, gde žena chodí v ga-ťách.
Co chałupa nastískała, to chałúpka rozvýskała (co otec naspořil, syn prohýřil).
Co je čího (cizí), nech je moje, a mé mně nechte stát.
Co bývá zle nazhromážděno, neužije třetí koleno.
Co néni od srca, néni k srcu.
Co máš uděłat, uděłaj dnes, a co máš zest, ne-
chaj na zítrajšek. Co je kom súzené, to je mu aj dané. Co sa staráš, nech sa slépky starajú. Co ste dali, pravíte, ale co ste vzali, nevidíte. Co sa vleče, neuteče. Čeho nepotřebuješ, nekupuj.