ŠKOLSTVÍ NA ZÁLESÍ JOSEF KRYSTÝNEK A JAN ZATLOUKAL, ODBORNÍ UČITELÉ
O školství na Zálesí před válkou 30letou není zpráv. Avšak v kraji uherskobrodském a tedy i na Zálesí rozšířené učení Českých bratří a bratrská škola v blízkém Uher. Brodě a Záhorovicích měly nepopiratelný vliv na vzdělání obyvatelstva.
Válkou 30letou a vlivem protireformace upadlo školství jako všude jinde. Kromě toho trpělo obyvatelstvo na Zálesí častými vpády Turků a Kuruců. Tehdejší středisko Zálesí — Pozlovice — byly i s kostelem vypáleny. Je přirozené, že takové poměry nebyly vhodnou půdou pro pěstování vzdělanosti a pro rozvoj školství. V letech 1670 až 1680 byly na Zálesí 3 farní školy: v Pozlovicích, na Velkém Ořechově a ve Slavičíně. Obvody těchto škol byly souhlasné s obvody farními. Velká rozloha těchto školních obvodů měla zřejmě neblahý vliv na docházku školní. Děti ze vzdálených dědin vůbec nechodily v zimě do školy a byly vyučovány u některého souseda nebo řemeslníka. Přihlíželo se hlavně k náboženství a k „říkání" v knížkách modlitebních. I na uvedených farních školách vyučování za mnoho nestálo. Rektor měl obyčejně pomocníka, který za něho učil. On sám si hleděl více kostela, koled a polního hospodářství. O úpadku školství po válce 30leté učiníme si nejlépe představu, srovnáme-li vzdělání učitelovo před válkou 30letou a po ní. Před válkou mohl se učitel často — ne vždy — vykázati zkouškou bakalářskou na artistické fakultě pražské university, po ní třebas jen několikaletým pobytem na vojně.
Obrat k lepšímu nastal koncem vlády Marie Terezie a za Josefa II. Marie Terezie prohlásila školství za „politikum" — věc státní. Podle řádu tehdy vydaného byly především zřizovány jednotřídní nebo dvojtřídní školy v městečkách a vesnicích, jmenovitě tam, kde byly fary nebo jejich filiálky. Učilo se v nich kromě náboženství hlavně čtení, psaní, počítání (trivium) — odtud jméno triviální škola. Za Josefa II. vydáno bylo doplněné nařízení, aby všude, kde v obvodu půlhodinovém je 90—100 dítek školou povinných, byla zřízena škola.
Důsledky těchto školských nařízení byly záhy patrné i na Zálesí, kde počet škol vzrostl neobyčejně. Farní školy byly tehdy děleny. Rozdělením farní školy povstala buď škola pomocnická, při níž bydlel učitelský pomocník, nebo exkurendní, kam pomocník docházel. Reformou touto bylo značně ulehčeno dětem i učitelům. Mnohé obce velmi snažně se dožadovaly zřízení školy. A tak z dosavadních tří farních škol na Zálesí (v Pozlovicích, ve Slavičíně a na Vel. Ořechově) vznikly v této době při nově zřízených farách další školy: v Luhačovicích (1782), v Provodově (1781), v Horní Lhotě (1785), v Rudicích asi 1787 po znovuzřízení fary. Pomocnické, případně exkurendní školy byly zřízeny v Doubravách (1795), v Lipové (1809), na Petrůvce (1810), v Hřiv. Újezdě (1816), na Březůvkách (1822), v Kladné (1823), v Ludkovicích (1824), v Rudimově (1829), v Sehradicích (1839), v Biskupicích (1839), ve Slopném (1851).
Školy pomocnické a exkurendní podléhaly učitelům farních škol. Presentace učitelstva prováděla se takto: Uprázdnilo-li se místo učitelské, navrhl správce školy (rechtor)