KAPITOLA JEDENÁCTÁ
„CIGÁNI"
O původu cikánů a jejich rozvětvení téměř po celé Evropě existuje široká literatura, zčásti uvedená na př. V. Lesným,1) který souhlasně s jinými badateli klade kolébku jejich do východní Indie, ježto řeč jejich jest příbuzná s některými dialekty dolního Indu. Poněvadž cikáni se šířili do Evropy přes Persii a Armenii, uvázlo v jejich řeči mnoho prvků perských i armenských. Ale vliv řeěi domorodců evropských na řec cikánů jest pozorovati i jinde, takže v Evropě je téměř 18 cikánských dialektů. Nejlépe se dařilo cikánům v Uhrách, kde jejich hudebníci byli zváni k šlechtickým dvorům. Z Uher se stěhovaly jednotlivé rody pod vedením náčelníků, zvaných „vajdů", do ostatních zemí evropských, a to téměř až do polovice 19. stol. Do českých zemí přišli cikáni patrně kolem r. 1242 jako vyzvědači Tatarů, a tyto první jejich výpravy později byly doplňovány.
Na Zálesí jsou rozvětveny zvl. rody Murků, Danielů, Ištvanů, Vlčnovských a Heráků. Kdy prvé z nich přišly na Zálesí, nevíme. Poslední byl prý přiveden teprve počátkem 19. st. hr. Gáborem Serényim, který za věrnou službu vojenskou usadil na svém pozemku u mlýna v Ludkovicích Gabriše Heráka. Jmenovaný Gabriš založil rodinu, která dnes čítá na 80 členů, a z některých známek, jak uvedeno např. na str. 403., i z toho, že Serényové měli své statky v Gemerské župě, lze souditi, že naši cikáni pocházejí snad všichni ze jmenované župy.
Cikáni bydlí v boudách2), zhotovených z hadrů, jak viděti na tab. CXXIX, které čas od času stěhují na okraj různých lesů, dokud jejich dříví nezužitkují. Teprve po-sledními zákroky obecních úřadů a četníků jsou usazováni při okraji vesnic, a sice z důvodů snazší kontroly. Jiní stavějí si ze dřeva a drnu příbytky, jaké vidíme na tab. CXXVIII, ba dokonce u Nevšové a v Luhačovicích si postavili primitivní, více sušírnám podobné příbytky ze dřeva nebo nepálených cihel, jak viděti na obr. 331. Tak povstala v těchto obcích „cigánská štvrť" či „cigárňa".
1) Národop. Věstník čsl., XI, str. 193, XII, str. 57. Viz též Haydin, Beiträge zur Geschichte der Zigeuner in Oberungarn, Bratislava 1888. Sowa Rudolf, Die Mundart der slowakischen Zigeuner, 1887 etc.
2) Počet cikánských bud v Stat. lexikonu obcí II, 1929, jest udán jen v některých obcích. Podle sčítání na sklonku r. 1929 jeví se počet cikánů v okolí Luhačovic takto: Doubravy 20, Vel. Ořechov 29, Ludkovice 19, Hor. Lhota 2, Dol. Lhota 2, Nevšová 15, Luhačovice 48, Pozlovice 20, Bojkovice 107, Bohuslavice na Vláře 1, Vlachovice 10.