KAPITOLA DVANÁCTÁ
LÁZNĚ LUHAČOVICE V POVĚSTECH, LUHAČOVICE STŘEDISKEM ZÁLESÍ, LUHAČOVICE V UMĚNÍ A PÍSEMNICTVÍ, LUHAČOVICE A SLOVENSKO, LUHAČOVICE V LÁZEŇSTVÍ A VÝZKUMU KLINICKO-KLIMATOLOGICKÉM
Luhačovice1) v pověstech. Na str. 88 jsem se zmínil o pravděpodobném původu jména Luhačovice. Samotné lázně byly ještě v devatenáctém století neveliké, jak je vidět na obr. 332 a na tab. CXXXI. Staří pamětníci z Pozlovic vypravovali mi v devadesátých letech, jak se jim nejednou krávy, pasoucí se „v Zásadách", t. j. tam, kde je dnes Pražská čtvrt, „schytiły a hybaj na Słanicu", kde s chutí pily v mušli nashromážděnou Vin-centku; a když vše vypily, ještě i bláto olizovaly. Toho využívali někteří pasáci, uvazujíce nepokojné krávy březovými větvemi ke stromům, aby se sami mohli věnovati hrám a ptáčnictví. Teprve k večeru honili krávy k otevřeným minerálkám, aby se napily a šly pak domů jako „zduté", takže hospodyně nepoznala, že nejsou napasené. Uvádím některé vzpomínky na bývalé pověsti o původu lázní.
Dědáček Valáškův z Pozlovic podle podání svého vnuka, Karla Zápeci, vypravoval: „Dyš sem býł ešče ogařisko, pásávali sme na Objetovéj ofce. Bylo to v nedělu. Klekání bylo už odzvoněné a vypravjali sme sa dóm. Pečeňáky už były zezené, toš sme tahli słámky, kerý jako ostane přez noc hledat. Trefiło to na mňa a na Malaníka. Mňesíček svítíł jag rybí oko. Pozohlédáme sa po stádě a vidíme, že sa nám ofce strácajú; tož my, zbadaja to, pjekně sme sa potichučky za něma přikrádali, gde enom idú. V jednom místě, na łuhačovskéj straně hory, trčávały ze zemňe dva veličajzné kameniska, zarostené kolem dokola léščím, svíbím a paprádím. Dyš słnco velice pražiło, tož aj svině nám tam utěkávały a f tom chrástí sa skovávały. Pravívali nám staří pamňetníci, abysme sa tom místu vyhýbali, lebo že sa tam stává neščestí. Že sú tam snáť jakési ďúřiska a z nich že je čut negdy veliké syčání. Ale my, jako ogaré, čérta sme dbali, toš celí rozgurášení, hybaj z Malaníkem aj tam hledat ofce. Ale tam ích nebyło. Mohło byt
1) Lidově „Słanica" neb „Slané vody", adjekt. „słanovocký"; za pramenem Aloisky jest les Solné, z něhož vytékají „Solné potoky".