Luhačovice v písemnictví. Zvláštní přízni se těšili v obnovených Luhačovicích čeští spisovatelé a umělci. Jestliže do r. 1902 navštívili lázně, jak bezpečně víme, pouze Václav Kosmák a Josef Merhaut,1) po uvedeném datu jako by z národní povinnosti sem přicházeli nejpřednější spisovatelé, jimž ředitel dr. Frant. Veselý, sám spisovatel, vycházel všemožně v ústrety. Ku pomoci mu stála jeho druhá manželka, spisovatelka a zpěvačka, paní Marie Calma-Veselá. K nim nutno přiřaditi malíře a básníka F. Pečínku. Dále to byl dr. Zikmund Janke-Valeský, odborný lékař z Prahy, výborný režisér, herec-ochotník a autor luhačovické veselohry „Amandka a Aloiska", pak bodrý R. Kuráž, vlastním jménem dr. Rudolf Raše, lázeňský lékař, pozdější generál čsl. ruských legií, spisovatel A. B. Dostál a j. Všichni uvedení byli nápomocni, aby přicházející příslušníci spisovatelské obce neměli v ničem nedostatku, jsouce pak sami literárně činní, přispívali do nově založeného „Lázeňského týdeníku", později změněného na „Luhačovské listy".
A tak se tu shledáváme se jmény, jichž výčet, pokud lze, uvádím: Bratří Mrštíkové, Adolf Heyduk, Jan Herben, Alois Jirásek, Jos. Holeček, Frant. Bílý, Jan Kabelík, Jan Jakubec, Otokar Březina, Jakub Deml, F. X. Svoboda a Růžena Svobodová, J. S. Machar, F. X. Salda, Xaver Dvořák, K. M. Čapek-Chod, Gustav Opočenský, Ignát Herrmann, Karel Dostál-Lutinov, A. Klášterský, A. Sova, Ot. Bystřina, Jiří Mahen, Method Jahn, Stan. Kovanda, Jos. Kalus, Jos. Holý, V. K. Jeřábek, F. Sokol-Tůma, Dom. Pavlíček, Q. M. Vyskočil, Indra Imlauf, Josef Štolba, Alois Kolísek, Jos. Klvaňa, Jaroslav Kamper, Jindřiška Wurmová, Jindřich Vodák, Věra Vášová, Jaromír K. Pojezdný, Jan Janča, Rajmund Cejnek, Jos. Anýž, Frant. Obrtel, Jan Burian, Miloš Čtrnáctý, Adolf Veselý. Na význačném místě bych měl uvésti též Emila Holuba, Stan. Vráze, Al. Svojsíka a K. Kořenského.
Ze Slováků sem patří: Svet. Hurban Vajanský, P. Orzságh-Hviezdoslav, Ivan Krasko, Ludmila Podjavorinská, Jan Čaják-Aliquis, uvedení oba Blahové, Jan Novák, J. Donoval-Milkin, Jonáš Guoth, Marienka Lacková, Rehor Uram-Podtatranský, Vlad. Roy a j.
Jest jen přirozené, že z vděčnosti za léčivé prameny, zdravé hory a nelíčené přátelství ocitaly se v denních listech, revuích i větších pracích literárních vzpomínky těchto literátů a umělců na Luhačovice. Takových prosaických i básnických projevů dalo by se sebrati velké množství, nepočítaje v to mnoho vzpomínkových článků v zahraničním tisku, zvláště polském, jihoslovanském a ruském. Omezím se pouze na výčet prací, v nichž hlavním dějištěm jsou Luhačovice.
Z doby před r. 1900 dlužno se zmíniti o Václavu Kosmákovi, který do svého populárního „Kukátka" uložil nejen vzpomínky na staré Luhačovice, ale bral i náměty k prosám z lidového prostředí na Zálesí. Hodnotnějším dílem, v němž jsou zajímavě zachyceny staré Luhačovice, jest „Vranov" Josefa Merhauta. Zmínky o Luhačovicích a Provodově má povídka J. Janči, vydaná spolu s jinými u J. Otty pod názvem „Z města a venkova". Dále je to F. X. Svobody „Srdce její zkvétalo vždy dvěma květy" (R. Vilímek), románek, který ještě dříve vycházel ve Zvonu pod názvem „Lapený tygříček", a Indry Imlaufa, po Marii Calmě nejvěrnějšího a nejplodnějšího spisovatele Luhačovic, ve sbírce pros, „Pod sedmi pečetěmi", 1913, nákl. F. Švejdy v Praze, uveřejněná „Příhoda z lázní". Jiné prósy umístil Imlauf ve sbírce „Tesknice" 1912, naklad. R. Prombergra
1) Léčil se tu i Jan Helcelet (viz Jana Kabelíka: Korespondence a zápisky Jana Helceleta, Brno 1910).