KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
DOSLOV A RÉSUMÉ
Doslov. Je v tom kus logické zákonitosti, řekl-li básník, že celý náš život za hranicemi dětství je stálým promítáním představ do rodného kraje, ať je jakýkoliv. Na čas se můžeme zamilovati do jiných, krásnějších končin, může nám zníti hlas našich rodáků cize a sami sobě můžeme připadati cizími mezi svými, ale v časovém odstupu se vracíme opět tam, kde jsme se zrodili, abychom sebe znovu nalezli. Nemluvím o lokálním krátko-dechém patriotismu, ale o poutech rodného koutu, zavazujících děti toho neb onoho kraje, aby nezůstaly lhostejnými k jeho kulturně-sociálním potřebám. Z podobných nepsaných závazků vznikla i tato kniha, o jejímž zrodu jsem přemýšlel již v chlapeckých dobách, když mi škola nemohla o mém kraji více pověděti. Ovšem forma knihy jest vzdálena od někdejších romantických představ.
R. 1925 vyšla má „Podunajská dědina", kterou jsem chtěl posloužiti Slovensku. Podobně jsem si představoval, že je třeba zpracovávati materiální i duchovou dochovanou kulturu slovenského bdu. Čím více jsem se však zahloubával do sterých neprobádaných otázek národopisných a přihlížel k zajímavému navrstvování lidové kultury na Slovensku, tím tíživěji jsem pociťoval nedostatek možnosti práce. Překážky, jež poznali snad všichni, kdo dávno před převratem toužili prospěti Slovensku prací, byly příčinou nejedné šedé chvíle nás, kdož jsme v slovenské novině chtěli hned po převratu pracovati bez výhrad a předpojatosti. V podobných chvílích se vracel a dozrával plán, zachytiti alespoň impresionisticky kus nedávné minulosti vlastního rodného kraje. Obíral jsem se již několik let myšlenkou, jak vésti národopisné hranice styčných kmenů na širokém území, a střádal jsem obrazový i textový materiál, který však ještě nestačil. V daných poměrech nebylo možno přikročit k takové práci, vyžadující několika odborných sil a nejméně deseti pracovních let. Na druhé straně bylo projeveno přání, abych se omezil pouze na nejbližší Luhačovsko, tedy ani ne na celé Zálesí, a to jen na výtvarnou část. Pro nedostatky rázu technického zúžil jsem nakonec široké původní téma na „Luhačovské Zálesí", které, byť v menším měřítku, přináší hojnost srovnávacího materiálu, jejž jsem vytěžil z bezprostředního styku s lidem již od svého dětství a jejž jsem se snažil doplňovati od materiální až k dušezpytné složce.