NAHLÉDNUTÍ DO HISTORIE SBÍRKY
Olga Hrabalová
Sběratelská akce vídeňské Společnosti přátel hudby, která v roce 1819 proběhla v zemích rakouské monarchie a jejíž je moravská sbírka součástí, byla jedním z pokročilých článků zájmu o lidovou poezii a hudbu, narůstajícího v Evropě od poloviny 18. století. Začátek 19. století, příznačný zanícenou sběratelskou činností, přináší také po příkladu, který dal svými známými sbírkami (z let 1778-79) Herder, řadu významných výkonů edičních, v nichž se zároveň obrážejí proměny v přístupech k lidové písni a názorový vývoj, jejž uvedla do pohybu filozoficky založená a Her-derem formulovaná idea národa a národního umění: 1806-1808 vyšla tiskem sbírka Des Knaben Wunderhorn L. Achima v. Arnima a Clemense Brentana, 1807 v Německu Sammlung deutscher Volkslieder J. G. Büschinga a J. H. v. der Hagena, v Brně 1813 vydal Fryčaj Gallašovu Muzu moravskou, ve Vídni vzbudila pozornost Karadžičova sbírka srbských národních písní, publikovaná 1814, neobyčejně příznivě byly přijaty německé písně z moravského Kravařska J. G. Mei-nerta z roku 1817 a v roce 1819 vydaná sbírka F. Zisky a Büschingova žáka J. M. Schottkyho Ősterreichische Volkslieder mit ihren Singweisen. Ideologicky byly sice různě motivovány, a pokud jde o výběr materiálu, také podmíněny: z věcného hlediska konstatujeme prosazující se tendenci chápat lidovou píseň jako hudebně slovesný celek, tedy s texty zaznamenávat i nápěvy a kromě toho shromažďovat ji jako jeden z projevů a dokumentů doby, tedy jako autonomní předmět studia a zároveň i jako součást poznávání minulosti a přítomnosti vůbec.
Především tímto širším a obecným, vlastivědným a pragmatickým zřetelem byly řízeny také akce dotazníkové, jejichž tematický záběr, usilující o co možná komplexní údaje o zkoumaných oblastech, kladl i otázky o lidové kultuře, umění a zpěvnosti. V Rakousku připravoval pro Tyroly takový dotazník již v roce 1805 arcivévoda Johann (Anleitung zur Aufstellung statistischer Fra-gen über Tirol), v roce 1808 vydala francouzská Academie Celtique dotazník, jehož část byla věnována i lidovým písním, přičemž byly výslovně požadovány i nápěvy a poznámky k funkci písní. Patrně po vzoru francouzského dotazníku byly vypracovány i dva italské, z nichž napoleonský z roku 1811 požadoval záznam všech pozoruhodných jevů v životě lidu, a dotazník Napoleonova švagra Joachima Murata vybízel přímo k zápisu národních písní zpívaných v různých obdobích. (Výsledky obou dotazníků se dochovaly v úplnosti a v 60. letech našeho století se znovu staly předmětem bádání.) Ke své myšlence dotazníků se vrátil i arcivévoda Johann a poučen akcí francouzskou a italskou podnikl v roce 1811 obdobnou ve Štýrsku. Jeho dotazník, konzultovaný s odborníky a v sedmi oddílech vyčerpávající otázky o topografii a politickém zeměpisu, náboženství a mravech, přírodopisu a léčení, lesnictví, hospodářství, hornictví a obchodu, v partii věnované mravům požaduje popis oblíbených zábav, vesnických a lidových her, běžných nebo lokálně jedinečných lidových písní a tanců, zahrnuje v to složku hudební a údaje o obvyklých hudebních nástrojích, to všechno jednoduše, ale co nejvěrněji.1) Podle Schmidta2) je mezi touto Johannovou úředně provedenou akcí a akcí vídeňské Společnosti přátel hudby z roku 1819 přímá souvislost.
Jen stručně k tomu dodejme v našem kulturním prostředí obecně známou skutečnost, že uvědomělý zájem o lidovou píseň byl jedním z výrazných a manifestačních projevů národně obrozen-ského hnutí slovanských národů, poutaných rámcem tehdejší monarchie: sběr lidových písní si v roce 1810 vzala za úkol Societas slovenica, založená ve Štýrském Hradci J. Primicem, 1811 při-