Janku hezkej, mašli tenkej, omotej si kudelú, hodně trkej, malo dychej, hodně hybej prdelú.
328
Z kraje přerovského (M 27/28)
1. Nechoď, děvča, do hajička, poštípe tě vlaštovička.
2. Poštípe tě na tvej funi, jakživ sa ti nezahoji.
3. Nevěděla, kde ju měla, až ji mati pověděla.
4. Skoro rano na svítání chytila si blechu na ní.
5. Jak ju cvičí, tak ju cvičí, co to dělaš na mej piči.
6. Povidala, že ji svrbí, že si nevi ani rady.
7. Povidala, že je pěkna, že je sama kudlatina.
8. Povidala, že ji brní,
ked by přišel šohaj na ni.
9. Šohaj, šohaj, poď, vlez na mňa, možeš pizdit až do rana.
10. Šohaj, šohaj, ber sa rovnu, ať ja vlezu taky na ňu.
11. Nepoperdiš, poperdím já a poperdí bratr Jura.
12. Jebal, jebal, neměl pičky, musel jebat do čepičky.
13. Jebal, jebal, neměl vajec, musel jebat jako samec.
14. Drž sa, hovno, drž sa rici, až [svíca nevysvící].
15. Struhaj, děvča, struhaj perník, až nastruhaš, budem perdit.
Píseň se skládá z několika celků, jejichž varianty se zpívaly i samostatně, popřípadě pokračovaly ještě dalším textem. Snad k nejoblíbenějším patřily naše první dvě sloky (s obměnou - pokúše ťa jaštěrička - mezi nohy), které se dodnes zpívají zvláště na Slovácku (viz ÚEF, A 1055/ 32, A 1153/297, A 897/7), ale s různými nápěvy. - Variantu naší 4. a 5. sloky s odlišným pokračováním zapsal A. Kubeša v Hošťálkové (ÚEF, A 657/18).
