Jak sa prvéj v Korytné tancúvalo.
(Dle vzpomínek jednoho dědáčka.)
Dyž si tak někdy zanotuju tu pěsničku „Kam ste sa poděly moje
mladé časy...", tak sa zamyslím nadutým, jak sa od téj méj mla-
dosti toho moc převrátilo a změnilo. Sak si měrkuju eště jako by
to dnes bylo, dyž jako mladý šohaj se širákem na hlavě furiantsky
sem si stúpi před muziku a hoďa štyrku sem zanotoval tu jednu
z těch starých „sedlckých", zatým co moja děvčica v kútě už ne-
trpělivě podupovala a na mňa sa uščuřovala. Kývl sem na ňu a už
sme sa vrtěli. A šak to byli také muzikanti!
„Předňák" Rusman — daj mu Pán Bůh nebe — svýma huslama
enom rozprávial a všelijak cifroval, zatým co kontráš trefno při-
zvukoval a malá basička k tomu pobručovala; ale také klabrnet
nezahálal a notu pěkno vedl a jednu za čas — šak už to bylo málo
kdy — přisedl aj starý gajdoš Pavel Juřenůj, který kdysi, dyž eště
sbírali ty pěsničky panáček Sušil, mu jich taky koliksi zazpíval.
A měrkuju si, že za mých mladých časů nejednúc k večeru
gajdoš Pavel Juřenůj spustil na trávníkách u potoka ty své skočné
a už sa chasa hrnula za dědinu a při měsíčku dlúho do noci sa
roztáčala.
A šecky ty z téj staréj muzikantskéj bandy kryje na kerchově
už zelený trávníček; šak onehdy poslední za svýma kamarádama
šel aj starý Máčalík, kerý už neměl komu na tu svú basičku
vyhrávat.
Ti včilejší muzikanti se svýma plechama nestojijá za nic; šak
aj ti chlapci kolikrát už bručali, že si nemožů ani jak sa patří
zazpívat ani zatančit podle chuti a přeca tolik sa těm starým muzi-
kantům, dyž ty plechy začaly, naposmívali a nosy nad něma ohrno-
vali. A tak teda míňajú sa den ode dňa jak ty starodávné tance
tak aj ty staré pěsničky.
Co to bylo enom za potěšení, dyž stúpňa před muziku a daja
si ruky na bok, dal sem sa do čardáša a nevěděl, kdy přestat.
Šak sem sa aj kolikrát sadil s leckerým chlapcem s cuzí dědiny,
kerý délej vydrží a vydržel sem to celé 2 hodiny bez konca, až
krajovice*) mně bříňaly a jiskry od nich odletovaly, až sem to
*) Krajovice = podkovky.