246
122. Zahrádka je hrazená.
(Z vlastních zápisek.)
Bílá Krajina.
Adlešiči.
Zahrádka je hrazená, hrazená, květinami
zdobená, květinami zdobená.
Jsou v ní kvítky ruměnné,
modré, bílé, zelené.
Kolem vede pěšina,
po ní kráčí dívčina.
Kloní se jí květiny —
zní hlas vzácné dívčiny.
V kytičku vás nechci brát,
nemám já vás komu dát.
Stár je otec, matička,
mlád je bratr, sestřička.
V dáli je můj milený,
až za lesy černými.
Tam za lesy tmavý bor,
za ním hrad je v stínu hor,
a v tom hradě trůn je zlat,
na něm sedí milý mlád;
na prstě má prsten můj,
by se poznal milý můj.
Píše pérem bělostným,
po mně touží srdcem svým.