86
50. Před naše okny.
(Sušil.)
Z Turovic.
Před naše okny lípa zelená,
na ní rosa krapnatá, pod ňó sedí děvčata;
na ní rosa krapnatá, pod ňó sedí děvčata;
kerá bude má?
Keráž by jiná, leda ta malá?
Je třebas ta maličká,
co má černý očička,
to bude moja.
Před sósedovým široký kameň;
sedává tam děvečka,
černooká Anička,
s synečkem na něm.
Ona seděla, smutně hleděla;
měla v ruce šáteček,
v každém rožku kvíteček,
kned mu ho dala a zaplakala.
Pozn. Při poslední sloze se dva poslední takty opakují.